Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rock a jeho hranice. Nebo spíš nekonečný prostor, kterým lze toto slovo vyplnit. Od klasického hard’n’heavy přes noise’n’rollové válcovačky až po alternativní legendu. Loňská úroda na tomto poli byla velmi bohatá jak v množství, tak i v odstínech.
Návrat po patnácti létech. První a poslední stonerová kapela, která vyšla na vydavatelství RedBlack. Pak se za nimi zavřela voda. V roce 2021 bez většího haló vydali desku. Desku, která navazuje na předchozí alba „Drivera“ a „Closer Than Ever“, jako by je Lagovci vydali včera. Jako by těch patnáct let neexistovalo. FLOOD jsou jistota. Lidstvo klidně projde apokalypsou, ale můžete vzít jed na to, že pár let poté z nějakého kanálu vypochodují FLOOD a budou hrát jednoduchou, funkční, dobře udělanou kytarovku s chrapláckým zpěvem, která vám necpe nějaké laciné melodie. Dobře, asi lze uznat, že za tu dobu trošku ubrali nohu z plynu, je tu možná o něco víc bluesrocku, ale není to změna nijak zásadní. A je to jediný hardrock, který z minulého roku dokážu vzít na milost.
Horečnatá spacerocková opera na špatně natrávených drogách, která hájila domácí barvy například na lublaňském showcase festivalu MENT. Brňáci odvážně bruslí kolem postpunku i noiserocku a rozhodně se nenechávají svazovat nějakou konkrétní formou, a to jak v žánrech, které okupují, tak ve stavbě skladeb. Mladí a neklidní. Výrazné dunivé basové party a silně rozostřené kytarové mlhy. Nezúčastněný a jakoby nepřítomný drzý vokál, při kterém chcete někoho proplesknout. Tady snad někdo otevřel večerní kurzy pro lidi, co chtějí mít nesnesitelný drzý hlas. Mohli by v tom soutěžit s KURVY ČEŠI, ale o tom zas někdy jindy.
https://sinksbrunn.bandcamp.com/
Mix UŽ JSME DOMA, MŇÁGY, ZNOUZE a třeba i BRATŘÍ EBENŮ nebo RADŮZY. Tak ne. To byla laciná berlička, co? Ale představu snad máte. Silné písničky se specifickou poetikou ze života. Je úplně jedno, jestli tomu budeme říkat folk rock, indie, alternativa nebo feministický death metal z kuchyně bytovky. Hravě vrstvené vokály a dechy uprostřed pulzující rytmiky. Holky, co umí péct makový buchty. Hudba do nepohodlného počasí. Někde jsem četl, že mají kořeny v postpunku. Tak pokud vedle sebe dáme tohle a výše zmíněné SINK, zjistíme, že stylové šuplíky jsou naprd. Postpunk tu znamená všechny barvy duhy.
Rockový buldozer. Basové hřmění. Rock’n’roll, kterej kouše. Hořko-kyselá příchuť textů. PROHRA PRAHA, ve které najdete provařené masky z jiných kapel, jenž se motají kolem Silver Rocket, vydávají třetí desk… prsten? Vydávají svůj první prsten/třetí nahrávku. Ano. Nikoliv vinyl. Nikoliv kazety nebo CD. Ale prsten. Ostatní se ale nemění. Zase velká porce noise-rockové neotesanosti, která si nebere servítky. Nesmlouvavá dunivá hrubozrnnost, ve které je skřípavá kytara tím nejpřátelštějším elementem, se kterým se můžete kamarádit. Všechno ostatní je nebezpečné. Basa má tendenci vás rozválcovat na nudle a bicí zadupat hluboko pod zem. A že jen tři písničky. No a?
https://prohrapraha.bandcamp.com
Pohrobci olomouckých countryrockerů NYLON JAIL. Kapela, kolem které jsem četl spoustu celkem podivných marketingových keců o tom, že brnkala na festivalu v Horní Dolní a vyhrála nějakou soutěž. Za to palec dolů. Nemají to zapotřebí. Palec nahoru za to, že dokázali domácí kytarové scéně vdechnout psychedelické barvy. Za zvuk od Amáka. Za hlasivky, co vstaly z mrtvých. „Let's Burn Heaven Again“ je jedna z nejatmosféričtějších desek roku 2021. Se skvělou čistou produkcí, dotaženou řemeslnou stránkou a spoustou parádních nápadů.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
